BÁSNÍKOVA CESTA.

Antonín Sova

A jednou, když jako boží tvor jsem vyšel v svět, mladý a smělý, já nad sebou jsem slyšel čas vlny své sbírat a přese mne bít... Přes rodného domu naivní štít, přes místa, kde plaší opeřenci z hnízd rozlétli se, sourozenci a rozneseni kams do čtyř stran z omšených, starodávných bran, vlnami času odplaveni mizeli v života zápolení, by sami jen ze svých radostí rostli, a sami jen rostli ze svých ran... l mne tak odplavil časů proud v svém slunci a dešti. A jak mne smýval, sny ve mně zaklel a ve mně zpíval, přes hloubky, strže a hory čnící, přes vše, co se mnou musilo plout: kořeny v mojí krvi tkvící a květy mé sluncem se napájející. Až jednou jsem veplul v zátoku snů krásných a kouzelných... Skutečnost se zrcadlila v jich hluboku, však myšlena byla pro věčnost... Kol ostrovů plul jsem, jež nad vlny čněly. Kouzelné hlasy na nich pěly zelení čerstvou a stínů chladem. Kdos vztahoval svoje ruce v touze v blouznění snivém a chtivém a mladém, a volal toužně a dlouze... A jak jsem plul tou zátokou, život výskal s břehů, a jak jsem plul, cítil jsem ze zahrad něhu, již s vůní van ke mně dul, a viděl jsem tančiti ženy a líbat své drahé a nad jich čela se shýbat... A květiny cítil jsem v schodištích domů, jež snoubencům dýchly v noc svatební. A zaslech’ jsem doprovod hudby k tomu z radostně žitých dní... Mé představy rostly a hasly rychle, zas mizely za mnou, pouhý sen. Vždy něco zbylo, jak lásky ztichlé, jak touhy a vzpomínky v příští den... Já vmísil se v zástupy, cítil jsem s nimi, žil s nimi, zrál činy jich úžasnými, já miloval je a s nimi rost. Oh, stále, oh, stále být unášen... Sen, jenž mi však zvěční skutečnost, nechť nenajde půdy, ni majetku, času, ni prostoru v nekončícím žasu... Nechť unáší mne na věčnost...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

957. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Noci na Arkoně. (František Táborský)
  2. Moře. (Augustin Eugen Mužík)
  3. DOMOVE, DOMOVE... (Karel Toman)
  4. VZPOMÍNKA Z JIHU. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Věřím! (Milan Fučík)
  6. VE VÝŠI. (Sigismund Bouška)
  7. Mezi plavbou. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Na hrobě přítele Josefa Josefoviče Jungmanna. (Jan Slavomír Tomíček)
  9. Loď času. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Mnoho jsem prožil. (Josef Václav Sládek)