PŘIVÍTÁNÍ MĚSTA.
Tak brutálně jsi Město vítalo: zde jsem...
Tvůj život sobecký tak cize, drsně řval
posluhů křikem, láním, koní poklusem,
rozjetím drožek v světlou dál...
A všichni jsme již přišli. Večer teple svítil,
v lamp modro vítal v parcích mnohý svadlý květ.
Rychlíku horečný že ustal náhle let,
jak sladkou ránu v srdci svém bys cítil,
když v města řev jsi vplýval, v jeho ostrou zář...
A domy, kouty, každý krok a nová tvář,
bájivé věže, arkýře a věky, které snily,
ti nesly poselství, tvou touhu oslovily...
Ty naslouchal jsi všemu vášnivě a prudce
a po všem vztahoval své ruce...
Krám za krámem tu výzvou křičel obchodníků,
znalostí vášní, štěstí, bolestí a zvyků...
Vše smýšleno kdes nástrahami jich
v expressních vozech vlaků salonních,
když jeli k Paříži a do zámoří,
majáky Amerik kde v ostrých světlech hoří,
orient s okcidentem rvaly se,
jich přístavy a města a jich plody
24
lákaly nové světy, nové rody...
Jak život hřmí a křičí, zástup valí se...
Nástrahy intonují: hudba v zeleni;
žen nepoznaných bezstarostná chůze;
a nekonečných davů sem-tam proudění
v barevných světel rozpršené duze...
Uličky drobné viz a starý most i řeku,
vše jak by ještě žilo řádem středověku;
soutěskou udušená světla, písmeny:
lokály řvou svých bezstarostných písně,
dýchají odeur kleneb stísněný...
Teď vřavou kolejí blesk přes blesk klikatí,
tramwaye, automobily a drožky hřmí a pádí,
tepoty kopyt zní..zní...
Nuž, přátelé vy, mladí,
lze sbratřit se? a lze si tykati?
Vždyť víc, než pouhé srdce naším být se nezdá,
ve světle alejí – plá každé jako hvězda, –
svobodná volba, hrdost, býti v množství sám,
a možnost: koho najdu? koho mám?
25
Po něčem stýská se... Však člověk najít musí
dnes ještě domov svůj...
– – –
Ty, kterak najdeš jej, svůj svět si objevíš...
Teď ženy, muže z práce navracet se zříš,
ty zemdlené, již vládli koly netvorů,
projeli všemi směry lidskou říš,
stroj parou roztančili, pod horu
nakladli v skály podkopů a staviva
se navozili jizvou kolejí až k obzoru,
stavěli, kuli, rozhoupali kladiva,
kovářské měchy rozduli a hrnce kroužili,
kameje brousili ve světla zářivá,
v obchodech, komptoirech jmění zmnožili,
cesty, jež k tajům vědy vedou, zdloužili
nálezů sítěmi, jichž směr se roztéká,
je štěrkovali, potem svým je loužili,
až milion jich spojovalo člověka,
s božími divy spoutalo a do věčna
v jednotu slilo, jejíž síla odvěká
od zázraku jde k zázraku a roste společná...
Od dneška dělník budeš, spiatý s osudem
všech těchto, drahý. Jdi a poslouchej
26
ruch ulic z dola, světnici své pozdrav dej,
po stříškách shlédni v hloub, radostí života se směj,
a usni tvrdě dnes, byť loži na chudém...
27