PO STOPÁCH BOŽSTVÍ.

Antonín Sova

PO STOPÁCH BOŽSTVÍ.
A hudbou podzimního větru sílen šum lesů jako příboj moře zní, o skály jako rázy kladiv z dílen, kde tvoří zákonové železní životů, smrtí, stavů dřímotných... Kraj v kouřích shasíná. A v samotných těch dimensích, od vzniku k agonii, tu mezi životem a smrtí cosi míjí vězněno Jím, jenž utajen v svůj tvůrčí svět prostě a přísně, miliony mlčí let... Vsi, města, lomy, světla, dráhy, mosty řek, lešení obrovská, jeřábů vzryvný vzkřek, tisíce myšlenek jde denně hledat Jej... Čím bližší, mlčí, mlčí ztajeněj. Je ve všem přítomen, v dnech, dálkách, v blízkém kraji... Jej hledající duše rozpínají svá křídla k výším prázdnou, mrtvou prostorou,... za znameními Jeho ubírají se připoutáni s pokorou... Jdou, Jeho radost zvěstujíce v světy a utržené z Jeho zahrad květy těm sypou na cesty, kdož kráčejí s úsměvy, toužícími sladčeji 85 po životě a po prožití jeho, zázraku lačni úžasného, až jednou vrcholných dnů na výši Jej mluvit vším, co živo, plane, hoří, zpívá, i vším, co mrtvo, uslyší... 86

Kniha Žně (in Spisy Antonína Sovy, svazek 8) (1913)
Autor Antonín Sova

Další vydání

PO STOPÁCH BOŽSTVÍ. v knize Žně (in Dílo Antonína Sovy, svazek 6) (1927)