LEGENDA.

Antonín Sova

poutník byl u cesty v stráni jenž sednul kdy v trávách a v síti(Na) se večer dlouží stíny a síc již ble sví(Na) o ztrátách mlčely rety a roky a dny že ho(Na) o so tajem mlčel i o ranách v duši svo(Na) Však oči hořely láskou jíž vyučily mne ci(Na) a žena i ti a zvířata ho štěs svědci(Na) miloval všecko co užitkem li a krásou být že(Na) a tak jsem vrost do své ze a kol mne zplaly že(Na) A jako strom s posvátným posláním do ze vrost jsem a ze(Na) se živily kořeny moje a horskými ručejemi(Na) Jak rušných měst ctižádost la a modlitby z chatrčí vznesly(Na) se s úsvitem denním jak tici křídlami vesly(Na) by stříbrných vylétlo ptá probouzel se tím echem(Na) již pro le a mechem jich svěžím par dechem(Na) Roj včel se mi usadil v koru zvučel vzduch do daleka(Na) a z dutiny prsou mojich med z bohatých pláství sté(Na) raným láskou lék s rosou životodárnou sil(Na) jim na puk kapal jej srdce a k nomu ži je křísil(Na)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 9
Celkem veršů: 18
Neurčeno: 18 (100 %)