Podnět k radosti.

Václav Stach

Proč sy dělat mám trampoty, Když mi zdraví květe? Proč jen vážit břímě psoty, Kteráž srdce hněte? Radost všude pokynuje V zemském putování, Sama věncem korunuje Také při skonání. Mámliž jako blázen hekat Při moudrém vědomí? A sám na sebe se vstekat? – Mámť dobré svědomí! Všecko zuve mne k radosti, Co stvořil náš Pán Bůh; Nepoddám se truchlivosti! Ji nechce zdravý duch. Slunce ještě jasně svítí A znik polím dává, Ještě voní krásné kvítí, Strom v stínu schovává. Ještě potok libě zvučí Po louce zbarvené; Tichý vítr ještě fučí Skrz loubí schlazené. Ještě šťáva hroznů zlatých Srdce občerstvuje; Ještě přátel srdcem spiatých Hubička šťastňuje. Ještě sady hlučně znějí Od slavíka zpěvu, Ještě písně těšit smějí Bez Božího hněvu. O! krásná jest ta Boží zem A hodna radosti! – Tě užíji, dokud zde jsem, Bez vší mrzutosti!

Patří do shluku

kryst, těžkost, nábožnost, ctnost, nepravost, žádost, tejrat, ctnostný, pomahat, zpravovat

205. báseň z celkových 483

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXI.) Proč se mám lekati? (Václav Stach)
  2. III.) Ach můj Bože! jak tak mnohá (Václav Stach)
  3. 181. Bída. (Jan Petr Jordan)
  4. 101. Podnět ducha tam mne jíti trápil, (Jan Kollár)
  5. 19. BŘEZNA 1845 (Karel Havlíček Borovský)
  6. XXVIII.) Smilůj se, Bože, nademnou, (Václav Stach)
  7. XII.) Co chce můj Bůh, y to já chcy, (Václav Stach)
  8. MODLITBA Z LIDU. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  9. N. XVIII. Na vesnického Rychtáře. (Jakub Jan Ryba)
  10. XXXII.) Posylni mne můj Ježíši (Václav Stach)