Podnět k radosti.
Proč sy dělat mám trampoty,
Když mi zdraví květe?
Proč jen vážit břímě psoty,
Kteráž srdce hněte?
Radost všude pokynuje
V zemském putování,
Sama věncem korunuje
Také při skonání.
Mámliž jako blázen hekat
Při moudrém vědomí?
A sám na sebe se vstekat? –
Mámť dobré svědomí!
Všecko zuve mne k radosti,
Co stvořil náš Pán Bůh;
Nepoddám se truchlivosti!
Ji nechce zdravý duch.
34
Slunce ještě jasně svítí
A znik polím dává,
Ještě voní krásné kvítí,
Strom v stínu schovává.
Ještě potok libě zvučí
Po louce zbarvené;
Tichý vítr ještě fučí
Skrz loubí schlazené.
Ještě šťáva hroznů zlatých
Srdce občerstvuje;
Ještě přátel srdcem spiatých
Hubička šťastňuje.
Ještě sady hlučně znějí
Od slavíka zpěvu,
Ještě písně těšit smějí
Bez Božího hněvu.
O! krásná jest ta Boží zem
A hodna radosti! –
Tě užíji, dokud zde jsemjsem,
Bez vší mrzutosti!
35