Otec synovi jdoucímu do vyhnanství.
Synu jdi a uč se hrdým býti,
statně postav čelo proti světu;
s vlastní myšlenky své hvězdou na něm
před nikým se nekloň v prachu změtu.
A byť vše tě opustilo kolem,
s hrdostí nes všechněch pohrom břímě,
zamkni bolest do žaláře srdce,
nad mhu její vykleň ducha týmě.
Braň se mužně, svat ti boj buď taký,
neboj života se ani smrti,
a vševše, co ti drahého jest v mírumíru,
haj jak rek, jenž protivenství drtí.
Křivdu každou učiněnou sobě
pomsti krutěkrutě, jak se muži sluší,
neodpouštěj nižádnému vrahu,
jenž ti v chodu volnou dráhu ruší.
Proti všemu, co jest mrzké, podlé,
otevř v ňadrech nenávisti bránu,
65
záští plamenné nechť bez milosti
skonu krvavou mu nese ránu.
Moci návalem zdrť ve své hrudi
každý smutek, jenž ti mutí duši,
v sebe nehloubej, víc zírej, konej,
přemítání pružnost činů ruší.
Jednej tak, jak věčně bys chtěl býti,
mysli na život, ne skonu divy,
braň se na poslední krůpěj síly,
v hanbu svou však nehleď mrzce živý.
V ocel hruď a v diamanty srdce,
které dnem i nocí září leskem,
v ruku meč, jenž bezpráví mstí každé,
zhoubu v zrak, jenž vrahy hromí bleskem.
Synu jdi a uč se hrdým býti,
statně postav čelo proti světu;
s vlastní myšlenky své hvězdou na něm
před nikým se nekloň v prachu změtu.
66