Otec synovi jdoucímu do vyhnanství.

Antal Stašek

Otec synovi jdoucímu do vyhnanství.
Synu jdi a uč se hrdým býti, statně postav čelo proti světu; s vlastní myšlenky své hvězdou na něm před nikým se nekloň v prachu změtu. A byť vše tě opustilo kolem, s hrdostí nes všechněch pohrom břímě, zamkni bolest do žaláře srdce, nad mhu její vykleň ducha týmě. Braň se mužně, svat ti boj buď taký, neboj života se ani smrti, a vševše, co ti drahého jest v mírumíru, haj jak rek, jenž protivenství drtí. Křivdu každou učiněnou sobě pomsti krutěkrutě, jak se muži sluší, neodpouštěj nižádnému vrahu, jenž ti v chodu volnou dráhu ruší. Proti všemu, co jest mrzké, podlé, otevř v ňadrech nenávisti bránu, 65 záští plamenné nechť bez milosti skonu krvavou mu nese ránu. Moci návalem zdrť ve své hrudi každý smutek, jenž ti mutí duši, v sebe nehloubej, víc zírej, konej, přemítání pružnost činů ruší. Jednej tak, jak věčně bys chtěl býti, mysli na život, ne skonu divy, braň se na poslední krůpěj síly, v hanbu svou však nehleď mrzce živý. V ocel hruď a v diamanty srdce, které dnem i nocí září leskem, v ruku meč, jenž bezpráví mstí každé, zhoubu v zrak, jenž vrahy hromí bleskem. Synu jdi a uč se hrdým býti, statně postav čelo proti světu; s vlastní myšlenky své hvězdou na něm před nikým se nekloň v prachu změtu. 66