Bystřice.
Zrodila hora studánku,
v kolébku píseň šumí jí bory,
povité v pažit květnatý
stráží jsou kolem obrovské hory.
Líbá ji nebe blankytné,
ve tváře její lazury noří,
hvězdičky v ní se koupají,
ano i slunko něhou k ní hoří.
A přece rmutno dítěti,
zroseným okem do kola zírá:
„Matičko, pusť mne, chladno tu,
tajemná touha nitro mé svírá.
V ňadrech mně dřímá divný sen,
čarovných krás mně šepotá báje –
z náruče své mne rychle pusť,
poletím za snem v daleké kraje.
99
Co mně to nebe – svět chci míť,
proudem se v jeho obětí vrhnouť,
kypěti bujnou rozkoší,
hledati lásku, láskou vše strhnouť.
Líbati budu líbána,
opěvať bude pěvec mé vnady,
podmaním vše, kam kročím jen,
věnčena kvítím, luhy a sady.
A přijde děva, přijde jun,
usadí oba na mé se břehy,
a já jim z vlnek těkavých
zašplounám píseň tajemné něhy.“
„Dceruško má, to marný sen,
není tam tobě radosti žádné,
najdeš, věř, divé plémě jen,
které tě zpoutá v okovy zrádné.
Bude ti plakať do tvých vln,
slzou ti hořkou proudy tvé skalí,
tajemství černých temný dav
do tvého nitra se sebe svalí.
Smývati budeš hřích i žal,
zločinův, strastí, kvílení plna,
na místě písní rozkoše
zasténá bolem zmucená vlna.“
100
Neslyší dcera, utíká,
vášnivě v náruč vrhá se světu,
bujivě líbá, kochá jej
ve skoku vírném, bujivém letu.
101
OBSAH.
Str.
Jeremia5
Synové smutku16
Na Něvě22
Lásce29
Osud38
Opuštěná41
Oblak43
Nezoufej45
Dívce na Visle47
Touha49
Div50
Na dráze života52
Přání55
Na severu56
Láska58
Víno60
Marnotratný syn63
Otec synovi jdoucímu do vyhnanství65
Letnímu slunéčku67
Živý hrob69
Na Krkonoších94
Bystřice99
E: kk + pk; 2002
[103]