Touha.
„Prázný svět – mé srdce plné
krásy jiných světů sní;
hluchý svět – v mém srdci zvučném
božských písní hlahol zní.
Temný svět – v mém srdci plamen
jest jak jemné hvězdy svit;
krutý svět – v mém srdci jarním
květe luzné lásky cit.
Eteře ty vševědoucí
srdce mé se tebe ptá,
zdali vesmír v nekonečnu
pro ně někde stánek má?“
„Krásná děvo, vesmír šírý
pro tvé srdce má svůj svět –
lidé svět ten zovou hrobem,
k němuž květ svůj sklání ret.“
49