Marnotratný syn.
Měl ve své mladé burné nitro
ves poklad lásky nametán,
že jeho rozvlněná ňadra
se zdála lásky okean,
jejž nevyčerpe celý život,
byť pekla plamenem ji ssál,
jejž nevysuší oheň pouště,
ni věku tíž, ni bolů žal.
A kamo vrhl zraky juné,
tam sypal lásky plný zdroj,
a bujaré svých citů jiskry
v tvář metal žití ve příboj.
Smál života se strastem lichým,
ba na souboj sám život zval,
jej lásky poraziť chtě mečem,
a poroučeť mu jako král.
63
Bil statně se – však lásku mrhal,
ji rozhazoval v černý prach,
a kudy kráčel, kudy stoupal,
ji valem vrhal po drahách,
až dědictví své krásné ztratil,
jak ondy marnotratný syn –
chrám lásky v ňadrech pobořený
pad v spoustu černých rozvalin.
64