Zbožnice.

František Sušil

Zbožnice.
Ještě kostelníku Nezavírej dvéře, Ještě se proud díků Z hrudi její béře. Ňádra jiných prázná Jsou již na odbytu, Ta však duše rázná Tone proudem citů. Z jakých zdrojů tekou Citů tvojich proudy? Slastí milovděkou Chvějí se tvé oudy. Ale duše vroucná Místo odpovědi Jako do budoucna Na nebesa hledí. Jak se topí včela V růži blahovonné, Tak ta duše celá V nebes slasti tone. Zář se od oblaků Na tvář její slívá, V zbožném jejím zraku Nebe celé splývá. Učiň mně tu dráhudráhu, Učiň, Bože, známu, Bych i já tu bláhu Odnášíval z chrámu. 10 Nechať z Tvého dvoru Mannu spasnou nosím, A jí po oboru Duše sprahlé rosím.

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil