Kamení drahé.
Viz, můj synu, lepokamy,
Jakovými krásotami
Ve proměnném nícení
Leskot jejich pramení!
Krásou všechnou, již má kvítí,
Kamení se drahé svítí,
Leskot světla od nebe
Vnímá všechen do sebe.
A co na něm viděť dále
Slouží jemu k čestné chvále:
LeskLesk, jímž v sobě plápoláplápolá,
Rozesílá do kola.
Nejsi-liž s tou pravdou známen,
Že tvůj duch je drahý kámen,
Jehož cena předrahá
Všechny světy přesahá?
Kdež jest leskot tvého ducha?
Proč se duše tvoje suchásuchá,
Proč se v Božím ve zdroji
Světlem věčným nepojí?
O buď kámen Páně drahý,
Ssaj v se pramen světla blahý,
Až tvá duše studená
Láskou vroucně zplamená.
11
Tož se duch tvůj lesknouť bude
Jako světlo zoře rudé,
A té záře důkazy
V životě se obrazí.
Téci bude z tebe zářezáře,
Již jsi pojal s nebes tváře,
Kdož se k tobě přivinepřivine,
Světlem Božím oplyne.