Kamení drahé.

František Sušil

Viz, můj synu, lepokamy, Jakovými krásotami Ve proměnném nícení Leskot jejich pramení! Krásou všechnou, již má kvítí, Kamení se drahé svítí, Leskot světla od nebe Vnímá všechen do sebe. A co na něm viděť dále Slouží jemu k čestné chvále: Lesk, jímž v sobě plápolá, Rozesílá do kola. Nejsi-liž s tou pravdou známen, Že tvůj duch je drahý kámen, Jehož cena předrahá Všechny světy přesahá? Kdež jest leskot tvého ducha? Proč se duše tvoje suchá, Proč se v Božím ve zdroji Světlem věčným nepojí? O buď kámen Páně drahý, Ssaj v se pramen světla blahý, Až tvá duše studená Láskou vroucně zplamená. Tož se duch tvůj lesknouť bude Jako světlo zoře rudé, A té záře důkazy V životě se obrazí. Téci bude z tebe záře, Již jsi pojal s nebes tváře, Kdož se k tobě přivine, Světlem Božím oplyne.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

20. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 244. V kastalských kdo žídlách žízeň háší, (František Sušil)
  2. TĚLO – KNIHA. (Karel Dostál-Lutinov)
  3. IX. Stůj, o synu! napni zraky – (Boleslav Jablonský)
  4. Stříbro a zlato. (František Sušil)
  5. XVII. Anjelíno! dcero krásy, (Boleslav Jablonský)
  6. V čem se, synu, duše tvoje kochá? (František Sušil)
  7. Paralella. (Adolf Heyduk)
  8. 5. Ježíšek. (František Sušil)
  9. 50. Rada. (Jan Slavomír Tomíček)
  10. 6. Na nebevzetí. (František Sušil)