Sv. Vojtěch.
Znáte země plesání,
Když květ z jara vyhání
A když všecko v kráse
Z nova zelená se?
Znáte církve potěchupotěchu,
Již má v svatém Vojtěchu,
Jenž byl kvítko vlasti
Vzešlé k její slasti?
Byl to biskup přesvatý
Na vše ctnosti bohatý;
Duše jeho čistá
Měla za vzor Christa.
Jako divá příšera
Trápila ho nevěra,
V níž lid český kleměl,
Jakby duše neměl.
Tu se modlil, tu se kál,
By k nim shlednul nebes král,
Tu se z tuha postil,
By je hříchů sprostil.
Zda ho Pán Bůh neslyšel?
Zda lid k pravdě nepřišel?
O! to jeho chvála,
Celá vlasť se kála.
Však lid padá na novo;
Toť proň těžké olovo;
To mu zbožnou duši
Přebolestně kruší.
26
Lide český s Bohem buď,
Vojtěchovi hoří hruď,
Pán ho z tvého kola
V jiné kraje volá.
I jde v slavném průvodu
Ku pruskému národu,
A jim slavně hlásá,
Že jen v Christu spása.
Lid tu lásku ocenil –
Vraždou se mu odměnil;
Leč duch jeho vzletěl
V říši svatých netěl.
Duch se v nebi ocítil,
Zbytek těla osvítil
Ke všech věrných blahu
Starodávnou Prahu.
O ty město přeblahé,
Jenžto zbytky předrahé
Z těla Vojtěchova
Ve svém chrámě chová!
Která se ti královna,
Praho naše, vyrovná?
O buď, Praho, zdrávazdráva,
Ty jsi naše sláva.
Jerusalém jen a Řím
Pokladem ti předčí svým,
Tam se spása dála,
Tu ční církve skála.
Ty jsi naše svatyně,
Ty’s máť naší rodině,
Svatí mého lidu
Ve tvém leží klidu.
27
V úctě měj ty poklady,
Bývej pannou bez vady,
Čáku, lásku čírou
Chovej s pravou vírou.
Budem tě vždy milovať,
K tobě budem putovať,
A ctíť svatá tělatěla,
Jimiž se’s vždy stkvěla.
Budem na jich na rově
Síliti se k obnově,
Že chcem k církvi státi,
K ní vždy láskou pláti.