Sv. Vojtěch.

František Sušil

Znáte země plesání, Když květ z jara vyhání A když všecko v kráse Z nova zelená se? Znáte církve potěchu, Již má v svatém Vojtěchu, Jenž byl kvítko vlasti Vzešlé k její slasti? Byl to biskup přesvatý Na vše ctnosti bohatý; Duše jeho čistá Měla za vzor Christa. Jako divá příšera Trápila ho nevěra, V níž lid český kleměl, Jakby duše neměl. Tu se modlil, tu se kál, By k nim shlednul nebes král, Tu se z tuha postil, By je hříchů sprostil. Zda ho Pán Bůh neslyšel? Zda lid k pravdě nepřišel? O! to jeho chvála, Celá vlasť se kála. Však lid padá na novo; Toť proň těžké olovo; To mu zbožnou duši Přebolestně kruší. Lide český s Bohem buď, Vojtěchovi hoří hruď, Pán ho z tvého kola V jiné kraje volá. I jde v slavném průvodu Ku pruskému národu, A jim slavně hlásá, Že jen v Christu spása. Lid tu lásku ocenil – Vraždou se mu odměnil; Leč duch jeho vzletěl V říši svatých netěl. Duch se v nebi ocítil, Zbytek těla osvítil Ke všech věrných blahu Starodávnou Prahu. O ty město přeblahé, Jenžto zbytky předrahé Z těla Vojtěchova Ve svém chrámě chová! Která se ti královna, Praho naše, vyrovná? O buď, Praho, zdráva, Ty jsi naše sláva. Jerusalém jen a Řím Pokladem ti předčí svým, Tam se spása dála, Tu ční církve skála. Ty jsi naše svatyně, Ty's máť naší rodině, Svatí mého lidu Ve tvém leží klidu. V úctě měj ty poklady, Bývej pannou bez vady, Čáku, lásku čírou Chovej s pravou vírou. Budem tě vždy milovať, K tobě budem putovať, A ctíť svatá těla, Jimiž se's vždy stkvěla. Budem na jich na rově Síliti se k obnově, Že chcem k církvi státi, K ní vždy láskou pláti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

39. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kdož jest Plato? Včela slastí jatá (František Sušil)
  2. Vítej svíce vlasti, Leo Thune! (František Sušil)
  3. Proč se břemen církve svaté straníš, (František Sušil)
  4. K nastoupení Jeho Milosti nejd. Dr. Františka Sal. Bauera na prestol biskupský v Brně. (Vilém Ambrož)
  5. Den želů. (František Sušil)
  6. Čeho pílí hrdá lůza tato?! (František Sušil)
  7. Toť má bláha, učiť mladé kněží; (František Sušil)
  8. XXIII. Čecha umírajícího slova (František Jaroslav Kamenický)
  9. 3. Mocně svatá oučinkuje víra (František Jaroslav Vacek)
  10. XXXVIII. Po horlivém v církvi působení (František Jaroslav Kamenický)