Den želů.
Aj viz tamto pahorek,
Kostel na něm stojí,
Jest to svatý přídvorek
V tmavorouchém kroji.
Proč krás kostel pozbaven,
Či je k smrti připraven?
Pohleď na ten jarý háj
Plný mladých stromů,
Rozkošný v něm z jara máj
Bývá co v svém domu;
Proč teď hořem povzdychá?
Či mu kořen usychá?
76
Aj tam sličná zahrada
Čarovně se svítí,
Každým jarem odmladá
Překrásné v ní kvítí.
Nyní sotva prohlídá;
Co je k smutku pobídá?
Vzdychá háj a vzdychá sad,
Vzdychá kostel také,
Jest to lkání plné vnad
Přehlubokoznaké.
Kdož jest říci ochoten,
Čím jich smysl těhoten?
O zři na tu větvičkuvětvičku,
Jenž tam visí dolů,
A slyš tam tu hrdličku,
Ta má výklad bolů.
Zřejmy její zádumy;
Zda hruď tvá jim rozumí?
Člověče to žaloba
Pro tvé hříchy kvílí,
Ducha tvého poroba
Jde skrz tvorů žíly.
Nebudeš-li se již káť?
Máli věčně tvorstvo lkáť?
Cítí tvorstvo veškero
Vždy tvých hříchův zhouby,
Leč co tiché jezero
Chová je v své hloubi.
Jen když vítr zafučí,
Padá hoři v náručí.
Aj teď vítr fukotá
S hory Kalvarie,
77
Bolestná se tíhota
Do žil tvorů lije,
A žel druhdy utajen
Prodírá se z hloubi ven.
Na kalvarské na hoře
Andělů zbor klečí,
Plynou ze rtů nespoře
Truchlivé jim řeči;
Kloní v slzách po tváři
Se tam k světa oltáři.
Druhdy oběť bohatá
Na té hoře plála,
Láska se tam přesvatá
Za vše lidi kála.
Tož vzdy v pátek veliký
Jdou tam nebes vládyky.
Proto žalosť hluboká
Z tvorů všech se vine,
Proto jako zátoka
Po všem kraji plyne.
Neb dnes velký pátek jest,
V němž Pán nesl za nás trest.