Růže duchovní.
Růže rozkvetlá v suchopáru vadla,
Tož děva sličná – to její po kráse
Sestra – ji v něžné svlažila k novému
Rozkvětu lásce.
Eihle krásnější uvadá tu růže!
Ach duše, tvorstev všelikých to výbor,
Nemravův hříšných se puchem přemocným
Smrtně zatýká.
Proč se nestáváš pramenem životným
Té duši strastné? Hojivý do rány
Proč tuhé balsam neleješ, morová než utkne
Zhoubně ji rána?
Ach ty se zdráháš! Ledovou korou ti
Srdce obtáhlať mrazivá netečnost,
Lásky odtamtud spanilé sežehši
Síji mladistvou.
Roznětiž božskou v hrudi své milostnost,
A vkapej s láskou v lupení uvadlé
Vláhu obléčnou, a radostně zkvitne
Růže duchovní.
85