Růže duchovní.
František Sušil
Básně v knize Růže a trní:
- Nedostatek.
- Zvěstování.
- S. Agatha.
- Sv. Jan evangelista.
- Zbožnice.
- Kamení drahé.
- Stříbro a zlato.
- Velkonoc.
- Sv. Gregor Vel.
- Růže a pupen.
- Tužba na oko.
- Nápis na hrobě alumna.
- Sv. Cyrill a Method.
- Sv. Vojtěch.
- Sv. Vojtěch.
- Sv. Vojtěch.
- Růže bílá a červená.
- Sv. Jakob Vět.
- Čtyrydcatero mučnův.
- Panna.
- Do Palestiny.
- Den a noc.
- Trojí rod Páně.
- Vánoce.
- Zpěv tří králů.
- Na vánoce.
- Pastýři bethlémští.
- Svatá Lucie.
- Nedočkavost.
- Dvě ženy.
- Smrť sv. Methoda.
- Smrť sv. Cyrilla.
- Mladá vdova.
- Žel.
- Tré lílijí.
- Poutník.
- Sv. Anton Paduanský.
- Kanut Vel.
- Hvězdy na zporu.
- Večer.
- Před zvěstováním.
- Nový rok.
- Den želů.
- Srdce.
- Čemerka.
- Kvítí zimní.
- Holubičí národ.
- Růže duchovní.
- Vánoce.
- Dušičky.
- Růže a réva.
- Na jeseň.
- Nenadálost.
- Samota.
- Víra – to prý kvítek jesti svadlý,
- Historie – kraj to velkolepý,
- Křivdu národ náš již dlouho strádal
- Geniem se nyní každý klade,
- Jeremiji, proroku ty Páně,
- Povstaň jednou opět v tuto dobu
- Cože schází nynějšímu věku,
- Bože dobrý! Tvé-li oko vidí,
- Mnohý spolek, jenžto beze práva
- Papežové, biskupové, kněží,
- Christe Jesu, spasiteli duší!
- Hus a vy, jak různi jste vy spolu
- Za dob našich k mudrctví se hlásí
- Eliáši, jenž jsi na přemnoze,
- Bohat prý jest věk náš na vše věci,
- Což je to tam na té holé změti
- Čím to z duše ještě nedoperné
- Velký duch to! Klaň se jemu světe!
- Nastávají nyní tuhé boje,
- V boj se vydav proti světa duchu
- To prý jesti drzosť nevýstojná
- Vychloubání nyní nedopádné
- Pohanství se dere mocně blíže,
- Kmen tvůj přišel ze země k nám cizí,
- Proč chceš, synu, posvěcen býť v kněze?
- Slýcháš, synu, tytýž zpupná slova,
- Má-li z jara kvítko rozkvetnouti,
- Kdožby mohl ve způsobu jiném
- Vidíš, synu, jak se ten svět leká,
- Přemnohý teď jazyk chválí Husa,
- Vezdy se mi prsa moje šíří,
- Národe můj, což je zlaté žezlo,
- Zdali mysl tvá se nekaboní
- O novém se pořád mluví věku,
- Neznáš-li ty toho věku chlubce,
- Nedovodím, že krom církve svaté
- Přišla k církvi svaté děva lepá,
- Dějepisče, sbírej i ty drobky
- Z kořene se pučí větev čistá,
- S pokorou vždy šlakuj Páně stopy,
- Vydán zákon k nové světem pouti,
- Vědy – perly jsou to, duše zdoby,
- Příroda je převýborná kníha,
- „Žižka, Žižka, veleslavný Žižka,
- Nejsou ony největší to strasti,
- Mudrcové lajíc Boží bázni
- Kdo k své vlasti lásku pravou chová,
- Znáš-li vůz ten svatý u proroka,
- Kdož dá dosti vody mému oku,
- Zdali známa jest ti ona síla,
- Pověz, duše milá, pověz přímě,
- Nastali jsou blouzniví teď snáři,
- Ztvrdlo srdce lidské Páně slovu,
- Vlastencem jsi? Vlastencem jsem taky;
- Již-li zas ten celý národ český
- Mnichem jsi ty, ale jakým mnichem;
- Za dnův našich každý v nemotoru
- Že jsem špehoun, že jsem jejich stanů
- Jaký jest můj národ želehodný!
- Jest to cesta, to mé putování!
- Bude vojna! A kdo půjde na ni?
- S celou duší pěstuj krásoumu,
- Což to nyní za manželství kují?
- Právo rovné! O vy milá slova!
- Polsko, Polsko! oslavená země,
- Kdež jest Polsko, kdež jest duch tvůj zbožný,
- Církvi svatá, matko moje drahá,
- Kněži milí! bratři moji drazí,
- Kdož tam stojí? Viz ty zraky vzdorné,
- Touho něžná, touho po domovu,
- Hluboká se všady touha jeví,
- Již-li změnil v německé se myši
- Toť má bláha, učiť mladé kněží;
- Jsi ty věru pěkným hístorikem,
- Kdož jest ten, jenž židem věčným sluje?
- Čeho od Christa tvá duše žádá?
- Což vy chcete mistra Jana Husi
- Nechtěj láti slzám u člověka,
- „Dej nám ženy milé! nebes Pane!
- Lupičové, dravci, svatokrádci,
- Zaleť mysli, zaleť ku poledni,
- Vítej svíce vlasti, Leo Thune!
- Leo Thune! Slavné jméno tvoje
- Tedy ještě za svobody žezla
- Jakým věru vlastencem jsi hodným!
- Což mi pravíš, že znáš dobře Boha,
- Valně slyne řeka Niagára
- Jsou-li tobě jeskyně ty známy,
- Odstupují tebe Christe mnozí,
- Slyšíš-li tam zpěv ten z vinohradu,
- Což má duše pro ten národ touží,
- Moravan jsem, ale jsem já Slovan,
- Což mé srdce, což tak prudko bije,
- Národu teď vzdělat mnohý spěchá,
- Břímě velké Bůh nebeský složil
- Toť ta kapla! Pozastavme tudy,
- O takovém co mníš o člověku,
- Cože vzdycháš takto přehluboce
- S urputností holemého draka
- Kterak snesu, Bože dobrý s nebe,
- Brzo-li již ten můj národ zbude
- Což se těším v nejhlubší své duši,
- Vezdy se má duše strachem třese,
- Znám-li tobě seraf v lidském těle,
- Jaká se to sují krásná slova
- Bůh se věru zosobňuje v tobě,
- Jesajáši, věstců svatých králi!
- „Jsi ty prorok? Kde máš pomazání?
- Úřad věstce – břímě přenáramné;
- Živobytí naše – to den krátký
- Neměj každého hned za kacíře,
- Již zas přišla milovaná doba,
- V čem se, synu, duše tvoje kochá?
- Když máť světu dala tě co robě,
- Lílije, vy děvy milostkvoucí!
- Jaková to okolina stkvělá!
- Aj jak choť ten o choť svou se snaží!
- Zas se vzkřeste! Vstaňte opět znovu,
- Což dal Bůh mně duši přecitlivou!
- Říme! O ty město veleslavné,
- Naše řeč co vdova v nestateči
- Vítej dešti, vítej roso milá,
- Vlaštovice! Kdož ti věst tu věstil,
- Církev svatá – Chrám to velkolepý,
- Což ti lidé mají se svobodou?
- Mluvo milá, hudbo velesladká,
- Kamto letí andělové tito
- Písmo – zahrada to zlatoštěpá;
- Vypínáš se jako zpupná hora,
- Jaká se tam shromažďuje kupa?
- Není člověk jenom mysl pouhá,
- Totě hříšník, jemuž není rovně;
- Čeho pílí hrdá lůza tato?!
- Duše tvoje hříšnice jest velká,
- Jaká zvučí to tam smutná hrana?
- Jak ta lůza podkopává hradbu!
- Nevěru nám chcete v lidu vštěpiť,
- Vezdy Bohu kolena svá skláním,
- Ustavičně o mé ňádro dumné
- Jaké tuto duše přerozličné
- Znáš-li žalmy, výlev horkých citů,
- Stojí palác na posvátné skále,
- Slyšte věstci! Nebes Pán vám daru
- Tajemná jest vazba duše s tělem,
- Po vlastenském nyní po oboru
- Každoročně konám dlouhé pouti
- Historie – božská učitelka,
- Tamto zaleť milá duše k jihu,
- Děvy sličné, nepěl jsem vám chvály,
- Znám dvě hory. Jedna v divé zpouře
- Pějte si vy Apollovi sluzi,
- Hvězdo jasná, slunce země naší,
- Proč se tvoje srdce tak zle trápí?
- Chodím po té vlasti, zbírám písně;
- Znáš-li hudbu, jížto, jak dí báje,
- Nechtěj, bratře, nad svou nad chudobou
- Růže krásná kvete v mladém jaru,
- Nepromluvné přírodě ty knězem
- Což to pořád od blankytu padá?
- Viz to slunce! Po královsku zírá,
- Město svaté, veleslavná Praho!
- Byl jsem mlad a srdce bylo vroucí;
- Příroda jest ovšem dobrou knihou,
- „Jest to krása, tato sličná děva,
- Když mi kvetla vesna živobytu,
- Církvi svatá, choti přemilostná,
- Lásko svatá, jenžto bydlíš v nebi,
- Bolestná se hrne žalost na mne,
- Posud Slovan o pohanství oupí,
- Jaký jest to zvukot milopadký?
- Co jest peklo? Místo jestiť smutné,
- Proč se břemen církve svaté straníš,
- Eliáš se ukryl v trudném žlebě
- Jaká touha ve světicích plála,
- „Volnost vědy – to jest naše heslo,
- Po moudrosti roztoužená láska
- Kdož jest Plato? Včela slastí jatá
- Znáš tu zemi, zemi Palestínu,
- Popolítá již to léto babí,
- Dítě milé! Což jsi přeblažené!
- Šedá mhla dnes vesmír rouškou halí,
- Kroměříži, město prostomilé,
- Toť ten městec, rodič to dnů mojich,
- Podávají nám teď plihé mláto
- Prokvétala krásou svatá Thekla,
- Člověče, ty krásný malosvěte,
- Písničkář jsem? Arci jsem a budu,
- Nevinnosti, dcero nebes Pána,
- Právě božským nazývá se Plato,
- Můžli růže o vší kráse kvésti
- O beránku, Christe, pasče, choti,
- Jde-liž Vesna? Ledy-liž se lámí?
- Plémě moje! padá hejno sněhu,
- Lásko moje, vlasti veledrahá!
- Milo jest vám božství neosobné,
- Zas z pod kaply smutek sladký zvoní,
- Ve svatyni stála archa zlatá,
- Srdce lidské – ostruněná lyra;
- Lidem Božím býval národ židů,
- Církev svatá – ozdobená krásně
- Jde hlas kolem jako smutná hrana
- Padej s nebe, padej mrazný sněhu,
- Nepomucký Jene, svatých druhu,
- Velehrade, povstaň ze své suti,
- Dome milý! hruď má pro tě jásá;
- Sestro milá, dávno ležíš v hrobě,
- Jakým člověk jestiť marným tvorem!
- Ze země teď chtějí činiť nebe,
- Christe Jesu, spasiteli světa,
- Láska Boží.
- Palivo pekla.