Historie – božská učitelka,

František Sušil

Historie – božská učitelkaučitelka, Historie – božská učitelkaučitelka,
 K níž má národ chodiť do školy, A ty tajné vnímať hlaholyhlaholy, Jichž vynáší věstkyně ta velká. Mysl nehluboká, duše mělká Vidí jenom dějů vrcholí, V jich však jádro vnikať nezdolí; Jedouc mořem nezná, co to střelka. Choď v tu školu učelivou duší, Ty má touho, lide milý český, A tam uč se, co ti činiť sluší. Thebánské-li sfinxy neznáš stezky, Jak vždy v propast toho vmetat spěšíspěší, Kdo pohádky její nerozřeší?
Básně v knize Růže a trní:
  1. Nedostatek.
  2. Zvěstování.
  3. S. Agatha.
  4. Sv. Jan evangelista.
  5. Zbožnice.
  6. Kamení drahé.
  7. Stříbro a zlato.
  8. Velkonoc.
  9. Sv. Gregor Vel.
  10. Růže a pupen.
  11. Tužba na oko.
  12. Nápis na hrobě alumna.
  13. Sv. Cyrill a Method.
  14. Sv. Vojtěch.
  15. Sv. Vojtěch.
  16. Sv. Vojtěch.
  17. Růže bílá a červená.
  18. Sv. Jakob Vět.
  19. Čtyrydcatero mučnův.
  20. Panna.
  21. Do Palestiny.
  22. Den a noc.
  23. Trojí rod Páně.
  24. Vánoce.
  25. Zpěv tří králů.
  26. Na vánoce.
  27. Pastýři bethlémští.
  28. Svatá Lucie.
  29. Nedočkavost.
  30. Dvě ženy.
  31. Smrť sv. Methoda.
  32. Smrť sv. Cyrilla.
  33. Mladá vdova.
  34. Žel.
  35. Tré lílijí.
  36. Poutník.
  37. Sv. Anton Paduanský.
  38. Kanut Vel.
  39. Hvězdy na zporu.
  40. Večer.
  41. Před zvěstováním.
  42. Nový rok.
  43. Den želů.
  44. Srdce.
  45. Čemerka.
  46. Kvítí zimní.
  47. Holubičí národ.
  48. Růže duchovní.
  49. Vánoce.
  50. Dušičky.
  51. Růže a réva.
  52. Na jeseň.
  53. Nenadálost.
  54. Samota.
  55. Víra – to prý kvítek jesti svadlý,
  56. Historie – kraj to velkolepý,
  57. Křivdu národ náš již dlouho strádal
  58. Geniem se nyní každý klade,
  59. Jeremiji, proroku ty Páně,
  60. Povstaň jednou opět v tuto dobu
  61. Cože schází nynějšímu věku,
  62. Bože dobrý! Tvé-li oko vidí,
  63. Mnohý spolek, jenžto beze práva
  64. Papežové, biskupové, kněží,
  65. Christe Jesu, spasiteli duší!
  66. Hus a vy, jak různi jste vy spolu
  67. Za dob našich k mudrctví se hlásí
  68. Eliáši, jenž jsi na přemnoze,
  69. Bohat prý jest věk náš na vše věci,
  70. Což je to tam na té holé změti
  71. Čím to z duše ještě nedoperné
  72. Velký duch to! Klaň se jemu světe!
  73. Nastávají nyní tuhé boje,
  74. V boj se vydav proti světa duchu
  75. To prý jesti drzosť nevýstojná
  76. Vychloubání nyní nedopádné
  77. Pohanství se dere mocně blíže,
  78. Kmen tvůj přišel ze země k nám cizí,
  79. Proč chceš, synu, posvěcen býť v kněze?
  80. Slýcháš, synu, tytýž zpupná slova,
  81. Má-li z jara kvítko rozkvetnouti,
  82. Kdožby mohl ve způsobu jiném
  83. Vidíš, synu, jak se ten svět leká,
  84. Přemnohý teď jazyk chválí Husa,
  85. Vezdy se mi prsa moje šíří,
  86. Národe můj, což je zlaté žezlo,
  87. Zdali mysl tvá se nekaboní
  88. O novém se pořád mluví věku,
  89. Neznáš-li ty toho věku chlubce,
  90. Nedovodím, že krom církve svaté
  91. Přišla k církvi svaté děva lepá,
  92. Dějepisče, sbírej i ty drobky
  93. Z kořene se pučí větev čistá,
  94. S pokorou vždy šlakuj Páně stopy,
  95. Vydán zákon k nové světem pouti,
  96. Vědy – perly jsou to, duše zdoby,
  97. Příroda je převýborná kníha,
  98. „Žižka, Žižka, veleslavný Žižka,
  99. Nejsou ony největší to strasti,
  100. Mudrcové lajíc Boží bázni
  101. Kdo k své vlasti lásku pravou chová,
  102. Znáš-li vůz ten svatý u proroka,
  103. Kdož dá dosti vody mému oku,
  104. Zdali známa jest ti ona síla,
  105. Pověz, duše milá, pověz přímě,
  106. Nastali jsou blouzniví teď snáři,
  107. Ztvrdlo srdce lidské Páně slovu,
  108. Vlastencem jsi? Vlastencem jsem taky;
  109. Již-li zas ten celý národ český
  110. Mnichem jsi ty, ale jakým mnichem;
  111. Za dnův našich každý v nemotoru
  112. Že jsem špehoun, že jsem jejich stanů
  113. Jaký jest můj národ želehodný!
  114. Jest to cesta, to mé putování!
  115. Bude vojna! A kdo půjde na ni?
  116. S celou duší pěstuj krásoumu,
  117. Což to nyní za manželství kují?
  118. Právo rovné! O vy milá slova!
  119. Polsko, Polsko! oslavená země,
  120. Kdež jest Polsko, kdež jest duch tvůj zbožný,
  121. Církvi svatá, matko moje drahá,
  122. Kněži milí! bratři moji drazí,
  123. Kdož tam stojí? Viz ty zraky vzdorné,
  124. Touho něžná, touho po domovu,
  125. Hluboká se všady touha jeví,
  126. Již-li změnil v německé se myši
  127. Toť má bláha, učiť mladé kněží;
  128. Jsi ty věru pěkným hístorikem,
  129. Kdož jest ten, jenž židem věčným sluje?
  130. Čeho od Christa tvá duše žádá?
  131. Což vy chcete mistra Jana Husi
  132. Nechtěj láti slzám u člověka,
  133. „Dej nám ženy milé! nebes Pane!
  134. Lupičové, dravci, svatokrádci,
  135. Zaleť mysli, zaleť ku poledni,
  136. Vítej svíce vlasti, Leo Thune!
  137. Leo Thune! Slavné jméno tvoje
  138. Tedy ještě za svobody žezla
  139. Jakým věru vlastencem jsi hodným!
  140. Což mi pravíš, že znáš dobře Boha,
  141. Valně slyne řeka Niagára
  142. Jsou-li tobě jeskyně ty známy,
  143. Odstupují tebe Christe mnozí,
  144. Slyšíš-li tam zpěv ten z vinohradu,
  145. Což má duše pro ten národ touží,
  146. Moravan jsem, ale jsem já Slovan,
  147. Což mé srdce, což tak prudko bije,
  148. Národu teď vzdělat mnohý spěchá,
  149. Břímě velké Bůh nebeský složil
  150. Toť ta kapla! Pozastavme tudy,
  151. O takovém co mníš o člověku,
  152. Cože vzdycháš takto přehluboce
  153. S urputností holemého draka
  154. Kterak snesu, Bože dobrý s nebe,
  155. Brzo-li již ten můj národ zbude
  156. Což se těším v nejhlubší své duši,
  157. Vezdy se má duše strachem třese,
  158. Znám-li tobě seraf v lidském těle,
  159. Jaká se to sují krásná slova
  160. Bůh se věru zosobňuje v tobě,
  161. Jesajáši, věstců svatých králi!
  162. „Jsi ty prorok? Kde máš pomazání?
  163. Úřad věstce – břímě přenáramné;
  164. Živobytí naše – to den krátký
  165. Neměj každého hned za kacíře,
  166. Již zas přišla milovaná doba,
  167. V čem se, synu, duše tvoje kochá?
  168. Když máť světu dala tě co robě,
  169. Lílije, vy děvy milostkvoucí!
  170. Jaková to okolina stkvělá!
  171. Aj jak choť ten o choť svou se snaží!
  172. Zas se vzkřeste! Vstaňte opět znovu,
  173. Což dal Bůh mně duši přecitlivou!
  174. Říme! O ty město veleslavné,
  175. Naše řeč co vdova v nestateči
  176. Vítej dešti, vítej roso milá,
  177. Vlaštovice! Kdož ti věst tu věstil,
  178. Církev svatá – Chrám to velkolepý,
  179. Což ti lidé mají se svobodou?
  180. Mluvo milá, hudbo velesladká,
  181. Kamto letí andělové tito
  182. Písmo – zahrada to zlatoštěpá;
  183. Vypínáš se jako zpupná hora,
  184. Jaká se tam shromažďuje kupa?
  185. Není člověk jenom mysl pouhá,
  186. Totě hříšník, jemuž není rovně;
  187. Čeho pílí hrdá lůza tato?!
  188. Duše tvoje hříšnice jest velká,
  189. Jaká zvučí to tam smutná hrana?
  190. Jak ta lůza podkopává hradbu!
  191. Nevěru nám chcete v lidu vštěpiť,
  192. Vezdy Bohu kolena svá skláním,
  193. Ustavičně o mé ňádro dumné
  194. Jaké tuto duše přerozličné
  195. Znáš-li žalmy, výlev horkých citů,
  196. Stojí palác na posvátné skále,
  197. Slyšte věstci! Nebes Pán vám daru
  198. Tajemná jest vazba duše s tělem,
  199. Po vlastenském nyní po oboru
  200. Každoročně konám dlouhé pouti
  201. Historie – božská učitelka,
  202. Tamto zaleť milá duše k jihu,
  203. Děvy sličné, nepěl jsem vám chvály,
  204. Znám dvě hory. Jedna v divé zpouře
  205. Pějte si vy Apollovi sluzi,
  206. Hvězdo jasná, slunce země naší,
  207. Proč se tvoje srdce tak zle trápí?
  208. Chodím po té vlasti, zbírám písně;
  209. Znáš-li hudbu, jížto, jak dí báje,
  210. Nechtěj, bratře, nad svou nad chudobou
  211. Růže krásná kvete v mladém jaru,
  212. Nepromluvné přírodě ty knězem
  213. Což to pořád od blankytu padá?
  214. Viz to slunce! Po královsku zírá,
  215. Město svaté, veleslavná Praho!
  216. Byl jsem mlad a srdce bylo vroucí;
  217. Příroda jest ovšem dobrou knihou,
  218. „Jest to krása, tato sličná děva,
  219. Když mi kvetla vesna živobytu,
  220. Církvi svatá, choti přemilostná,
  221. Lásko svatá, jenžto bydlíš v nebi,
  222. Bolestná se hrne žalost na mne,
  223. Posud Slovan o pohanství oupí,
  224. Jaký jest to zvukot milopadký?
  225. Co jest peklo? Místo jestiť smutné,
  226. Proč se břemen církve svaté straníš,
  227. Eliáš se ukryl v trudném žlebě
  228. Jaká touha ve světicích plála,
  229. „Volnost vědy – to jest naše heslo,
  230. Po moudrosti roztoužená láska
  231. Kdož jest Plato? Včela slastí jatá
  232. Znáš tu zemi, zemi Palestínu,
  233. Popolítá již to léto babí,
  234. Dítě milé! Což jsi přeblažené!
  235. Šedá mhla dnes vesmír rouškou halí,
  236. Kroměříži, město prostomilé,
  237. Toť ten městec, rodič to dnů mojich,
  238. Podávají nám teď plihé mláto
  239. Prokvétala krásou svatá Thekla,
  240. Člověče, ty krásný malosvěte,
  241. Písničkář jsem? Arci jsem a budu,
  242. Nevinnosti, dcero nebes Pána,
  243. Právě božským nazývá se Plato,
  244. Můžli růže o vší kráse kvésti
  245. O beránku, Christe, pasče, choti,
  246. Jde-liž Vesna? Ledy-liž se lámí?
  247. Plémě moje! padá hejno sněhu,
  248. Lásko moje, vlasti veledrahá!
  249. Milo jest vám božství neosobné,
  250. Zas z pod kaply smutek sladký zvoní,
  251. Ve svatyni stála archa zlatá,
  252. Srdce lidské – ostruněná lyra;
  253. Lidem Božím býval národ židů,
  254. Církev svatá – ozdobená krásně
  255. Jde hlas kolem jako smutná hrana
  256. Padej s nebe, padej mrazný sněhu,
  257. Nepomucký Jene, svatých druhu,
  258. Velehrade, povstaň ze své suti,
  259. Dome milý! hruď má pro tě jásá;
  260. Sestro milá, dávno ležíš v hrobě,
  261. Jakým člověk jestiť marným tvorem!
  262. Ze země teď chtějí činiť nebe,
  263. Christe Jesu, spasiteli světa,
  264. Láska Boží.
  265. Palivo pekla.