Dušičky.

František Sušil

Matka příroda se v rakev kloní(T5f) Smutná lípa lupení své roní(T5f) A je za daň stele vůkol po ní(T5f) O přírody pomíjivé kráse(T5f) Tajný vzdychot vůkol rozlíhá se(T5f) Jak když želí mátě v smutné řáse(T5f) A ten vzdychot tamto k dušem vniká(T5f) Kdež jich obor hořem hlasně vzlyká(T5f) An je hlodá strázeň převeliká(T5f) A co duše ony čijí na to(T5f) Zda jich srdce též je hořem vzňato(T5f) Ty se těší těší přebohato(T5f) Sestry milé radujme se v Pánu(T5f) Vzejde světlo pro tu naši schránu(T5f) Pán otevře nám svých nebes bránu(T5f) Slyšte jak se člověk za nás modlí(T5f) Všickni se v tom v lásce pro nás shodli(T5f) O ty hlase blahý prodli prodli(T5f) A tu ticho vládne po vůkolí(T5f) Pozorují všecky na hlaholy(T5f) Jenž z pozemských vnikají sem polí(T5f) Jsou to žalmy jež lid zbožný pěje(T5f) An dle posvátného obyčeje(T5f) Dušiček památku mile děje(T5f) Duše slyší a teď pléší z hlasna(T5f) Že již přijde pro ně doba spasná(T5f) An již vzchází nyní záře jasná(T5f) V očistcovém aj již kraji svítá(T5f) Pán jim milost z prosby lidí skýtá(T5f) S olivou k nim anděl s nebe slítá(T5f) Poďte duše již jest dost těch strastí(T5f) Poďte duše do nebeské vlasti(T5f) Modlitba vám zděla věčné slasti(T5f) Dí ta slova anděl po nebesku(T5f) V nadhvězdovém celý tona blesku(T5f) A je vábí na blaženou stezku(T5f) Nebes brána se jim odevírá(T5f) Obor duší v ni se poubírá(T5f) An zní píseň nebešťanů čírá(T5f)

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

43. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 244. V kastalských kdo žídlách žízeň háší, (František Sušil)
  2. 3. Mocně svatá oučinkuje víra (František Jaroslav Vacek)
  3. Jaký jest to zvukot milopadký? (František Sušil)
  4. Z kořene se pučí větev čistá, (František Sušil)
  5. V čem se, synu, duše tvoje kochá? (František Sušil)
  6. Paralella. (Adolf Heyduk)
  7. Modlitba pod hvězdami. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  8. 14. Připadává druhdy smutná chvíle, (František Sušil)
  9. Znělka. (Vilém Ambrož)
  10. Růže duchovní. (František Sušil)