Znělka.

Vilém Ambrož

Když přírody se jarní dechy dmou(J5m) a z poupat květy plodí jarní vání(J5f) tu v srdci pučí Boží požehnání(J5f) a jako Panna vroucnou modlitbou(J5m) se před posvátnou koří velebou(J5m) a před hrobem se Syna svého klání(J5f) jenž z hrobu vstana spěl až k nebes báni(J5f) tak v jarní prosbě duch ždá sílu svou(J5m) Dejž Pane nám ať zniknem hrobu světa(J5f) by v obrodu nás přijal nebes jas(J5m) až staré země zajde plíha kletá(J5f) Hle nebes rosa vlaží květ i klas(J5m) však hříšné duši hojnou těchu splétá(J5f) jen slza z Kristových a z Panny řas(J5m)

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

108. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 37. Toť kněz Páně! Jak mu svatá říza (František Sušil)
  2. Dítě milé! Což jsi přeblažené! (František Sušil)
  3. O jaro věčné úrody, (Jiljí Vratislav Jahn)
  4. Nepromluvné přírodě ty knězem (František Sušil)
  5. Z kořene se pučí větev čistá, (František Sušil)
  6. Stříbro a zlato. (František Sušil)
  7. TVORCE A DUŠE LIDSKÁ. (Václav Jaromír Picek)
  8. Advent. (Vilém Ambrož)
  9. 80. Kapla. (František Sušil)
  10. Srdce Páně. (Vilém Ambrož)