80. Kapla.

František Sušil

Aj kaplička milá na onom jak kopci se leskne, Jak hlídá v zbožném úvalu s výše klidu! Pojď druhu můj, pohovíme si tam pod prochlady stínův, Jež květné v sladkém šeptotu lípy mecí. Jest tam Panna drahá, božské má v náruči dítě, Usmívá se a zdá nám se lahodně kynouť. Tož se vydáme na pouť; než dříve jsme růže utrhli, A z nich kytku jsme v dar Matce přinesli Boží. Půvab nás tu ovál, láskou nás objala Mátě, A z božského na nás dítěte vála milost. Kdož tu opíše blahost, jakovou jsme pocítili v ňádru, Sladce uhostilo nám v ňádru se všecko nebe. Tak jsme odešli blazí. Blankyt se na obloze modral, K souhlasu s námi celé v úsměvu plálo nebe!

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

248. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 8. Náděje. (František Sušil)
  2. 31. Ze svízelů druhdy u pohanů (František Sušil)
  3. Znělka. (Vilém Ambrož)
  4. Což to pořád od blankytu padá? (František Sušil)
  5. Dítě milé! Což jsi přeblažené! (František Sušil)
  6. 58. Konec tisícleté památky 1863. (František Sušil)
  7. 22. Vrah. (František Sušil)
  8. Anděl strážce. (Anna Vlastimila Růžičková)
  9. XVI. Dnes celá nebeská komnata (Josef Kalus)
  10. 6. Na nebevzetí. (František Sušil)