Jeremiji, proroku ty Páně,

František Sušil

Jeremiji, proroku ty Páně, Jeremiji, proroku ty Páně,
 Jenžto sedě druhdy na rumurumu, Usedavou pěje zádumu Ulevoval’s srdce svého ráně! Sejdi malou chvíli s nebes báně, V rozjímání postaň na chlumu, VizViz, jak lid dav výhost rozumu Počíná si jako divá káně. Ale nechoď! Jalo by tě hoře, Rána tvá by obolela z nova, Strázeň tvá by prohlubla jak moře. Ostaniž tam v komnatě všech slastí, A mně jenom zapůjč svého slovaslova, Abych hlasně plakal nade vlastí.

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil