Mnohý spolek, jenžto beze práva

František Sušil

Mnohý spolekspolek, jenžto beze práva Mnohý spolekspolek, jenžto beze práva
 Církve jméno sobě osobíosobí, Povyk tytýž velký působí, Až i světem slyne jeho sláva. Tož se v lehkost církewcírkev svatá brává, A jak vedou světa nezdobynezdoby, Rodina máť vlastní hanobí, A se v službu nevěstce té dává. Avšak věc ta nechť tě nepomýlí; Spolek ten jest jenom bystřinoubystřinou, Jejíž hrkot zajde v malé chvíli. Církev ale hlubokou je řekouřekou, Jenž si tichou vede hladinou, Jejíž vody ale věčně tekou.

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil