Vychloubání nyní nedopádné

František Sušil

Vychloubání nyní nedopádné Vychloubání nyní nedopádné
 Pronárody všecky proniká, Jenžto nestydatě prokřiká: Teprv teď vzdělání vzchází řádné. Vzdělanost všakvšak, jenž teď světem vládnevládne, Ochabělá jest jen osyka, Jejíž kořen zem jen omyká, Avšak nemá hlubokosti žádné. Pravá vzdělanost se rovná dubudubu, Jenžto kořen pouští do hluboka A své témě zdvihá do vysoka. Dolem vláhu věkobytnou loká, Horem chodí se hvězdami k snubu; Proto zdolá statně časův zubu. 107

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil