Vidíš, synu, jak se ten svět leká,

František Sušil

Vidíš, synu, jak se ten svět leká, Vidíš, synu, jak se ten svět leká,
 Když jen někdo vyřkne jméno mnicha; Tenkrát duše dosti jindá tichá Neznaným se v hrudi hněvem vztěká. Za hodného jej míť za člověka, Byť byl anděl, nechtí ústa lichá; Nadžilého toho živočicha Má prý zasouť propasť věkověká. Avšak, synu, jenom dobře patři, Jak se jasní jejich obličej, Když jim slyšeť jméno českých bratří. A předc mnišský byl jich obyčej, A tam šly jich všecky vřelé touhy Všechen svět ten změniť v klášter pouhý.

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil