Vidíš, synu, jak se ten svět leká,

František Sušil

Vidíš, synu, jak se ten svět leká, Když jen někdo vyřkne jméno mnicha; Tenkrát duše dosti jindá tichá Neznaným se v hrudi hněvem vztěká. Za hodného jej míť za člověka, Byť byl anděl, nechtí ústa lichá; Nadžilého toho živočicha Má prý zasouť propasť věkověká. Avšak, synu, jenom dobře patři, Jak se jasní jejich obličej, Když jim slyšeť jméno českých bratří. A předc mnišský byl jich obyčej, A tam šly jich všecky vřelé touhy Všechen svět ten změniť v klášter pouhý.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

379. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 37. Nejen že je kmene slovanského (Jan Kollár)
  2. LXXXVI. Stýská mladému se Spitihněvu (František Jaroslav Kamenický)
  3. 508. Na mé této spatřila sem pouti (Jan Kollár)
  4. XI. A jak drahou zemi nelíbati, (František Jaroslav Kamenický)
  5. 66. Znám sic mnohou ušlechtilou hlavu, (Jan Kollár)
  6. Pověz, duše milá, pověz přímě, (František Sušil)
  7. Krásná dcero českých luhů, (Karel Havlíček Borovský)
  8. DĚL DOBOU DNEŠNÍ ROZTRPČENÝ DĚD. (Antonín Sova)
  9. Mezi zn. 113. a 114. Ty, co Jenu ovlažuješ, říčko, (Jan Kollár)
  10. Jeho Excellencí Leonovi Hraběti Z Thunů a Hohenšteina, cís. král. ministru kultu a vyučování atd. atd. (Josef Uhlíř)