Krásná dcero českých luhů,

Karel Havlíček Borovský

Krásná dcero českých luhů, z osamělé stolice ti tluče dobré srdce osamělého. – Víru novou, jiné náboženství učily ho blesky zraků tvojích: za nebe nic víc nežádá, než by tvé a jeho srdce vedle sebe tloucti směly, by se tváře tvá a jeho v jednu bytnost jednou slily. – Ejhle, když se v chrámě modlím, tys můj oltář, tys má knížka, na tvou tvář jak padne zrak můj, hned se k nebi vzhůru zdvihá. Dcero Slavie, ach, nepovrhuj mluvou naší, slavskou mátí, nezneucťuj rty nebeské slovem cizím, slovem vrahů našich: meč mi v srdce ženeš a to srdce tvé jest víc než moje!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

40. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 4. Se zalíbením na Váceslava (František Jaroslav Vacek)
  2. 67. Věku chudý, léta nebe sytá, (Jan Kollár)
  3. 425. Matka má a cesty tovaryška (Jan Kollár)
  4. 181. V tomže městě s těkavostí stejnou (Jan Kollár)
  5. Vidíš, synu, jak se ten svět leká, (František Sušil)
  6. XIII. Na Tetíně, prostém světa křiku, (František Jaroslav Kamenický)
  7. 20. Sláva krásou líbé řeči Polku, (Jan Kollár)
  8. Jsou-li tobě jeskyně ty známy, (František Sušil)
  9. 60. Ona lípa, kde jsme mnohé ráno, (Jan Kollár)
  10. PÍSEŇ. (Josef Kalus)