Pověz, duše milá, pověz přímě,

František Sušil

Pověz, duše milá, pověz přímě, Pověz, duše milá, pověz přímě,
 Víš-liVíš-li, proč čas postní připadá, Příroda když jasnem omladá, A zlé béře Vesna žezlo zímě? Náuky se ukrývá v tom símě, Již tvá mysl lehko obadá, Netíží-li jako mokřada Tebe těžké slepých vášní břímě. Země tvrdá – to je hruď tvá strohá, SníhSníh, jenž taje, pláče znamenáznamená, Jež máš roniť, že jsi ztratil Boha. Jasno dídí, jak hříchův zímu zmáhať, A ta krásných kvítků plemena Značí láskulásku, jíž máš k Bohu žáhať.

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil