Písmo – zahrada to zlatoštěpá;

František Sušil

Písmo – zahrada to zlatoštěpá; Písmo – zahrada to zlatoštěpá;
 Kvítka tamto kvetou neuvadlá, Slovo každé jesti hvězda spadlá, Každá strana – nebesa jsou lepá. Vanot Páně v listu každém šepá, Proběly jsou umu přistavadla, Smysl řeči – tůně nedopadlá, Obsah – sloupsloup, jenž svět ten v bytu těpá. Co kde národ našel, vydal, spřádal, Co kde z pravdy, dobra, krásy skládal, Proti písmu stínem jest jen stínu. Kdo v něm jadájadá, ten dlí Pánu v klínu, Božího on srdce tlukot slýchá, ZnáZná, jak mluví, myslí, kochá, dýchá. 160

Kniha Růže a trní (1851)
Autor František Sušil