Písmo – zahrada to zlatoštěpá;

František Sušil

Písmo – zahrada to zlatoštěpá; Kvítka tamto kvetou neuvadlá, Slovo každé jesti hvězda spadlá, Každá strana – nebesa jsou lepá. Vanot Páně v listu každém šepá, Proběly jsou umu přistavadla, Smysl řeči – tůně nedopadlá, Obsah – sloup, jenž svět ten v bytu těpá. Co kde národ našel, vydal, spřádal, Co kde z pravdy, dobra, krásy skládal, Proti písmu stínem jest jen stínu. Kdo v něm jadá, ten dlí Pánu v klínu, Božího on srdce tlukot slýchá, Zná, jak mluví, myslí, kochá, dýchá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

232. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HVĚZDIČKY. (Rudolf Pokorný)
  2. Což to pořád od blankytu padá? (František Sušil)
  3. XVI. Krásná – slavná – věčně nová (Boleslav Jablonský)
  4. Advent. (Vilém Ambrož)
  5. Příroda jest ovšem dobrou knihou, (František Sušil)
  6. 62. Kdo zde žije, neustále píše (František Sušil)
  7. Cože schází nynějšímu věku, (František Sušil)
  8. 157. Což jest draha báje starožitná, (František Sušil)
  9. Modlitba pod hvězdami. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  10. 42. Maria. (František Sušil)