Příroda jest ovšem dobrou knihou,

František Sušil

Příroda jest ovšem dobrou knihou, Jenžto chová čtení o Bohu, Nevnikáš-li však jí v dělohu, Nalezneš v ní náuku jen plihou. Zdali květy propukají lihou? Zbírají-li víno na hlohu? Blankytnou-liž nebes oblohu Hory naše k větší výši vzdvihou? Příroda jest rovna obelisku, Na němž stkví se písmo v zlatém blysku, Jenž však zasut leží o neladu. Písmo psáno jeroglyfů tahem, Písmena pak zpotvořena vrahem; A ty chceš v nich čísti bez výkladu?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

465. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Písmo – zahrada to zlatoštěpá; (František Sušil)
  2. Sv. Vojtěch. (František Sušil)
  3. Což to pořád od blankytu padá? (František Sušil)
  4. 8. Sestře. (Josef Uhlíř)
  5. 157. Což jest draha báje starožitná, (František Sušil)
  6. 38. Vyvolenci v novém zákoně. (František Sušil)
  7. Advent. (Vilém Ambrož)
  8. Ve svatyni stála archa zlatá, (František Sušil)
  9. Což mi pravíš, že znáš dobře Boha, (František Sušil)
  10. Příroda je převýborná kníha, (František Sušil)