Což mi pravíš, že znáš dobře Boha,

František Sušil

Což mi pravíš, že znáš dobře Boha, An znáš nějak matku přírodu; Že jdeš po ní k světa původu, Jak jde k výším po žebříku noha? Dobře činíš! Tělesa ta mnohá Činí duchům žebřův výhodu, Po nich jako stupněch u schodů Vede k Bohu dráha miloslohá. Jsou to ovšem vzchody k chrámu Páně; Kdo se po nich ku všetvorci béře, Dojde až tam k zlatostkvoucí bráně. Kdo však svaté odevře ti dvéře, An jest tamto zamčen onen chrám? To Pán činí jenom sám a sám.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

128. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bůh se věru zosobňuje v tobě, (František Sušil)
  2. Z kořene se pučí větev čistá, (František Sušil)
  3. Tré lílijí. (František Sušil)
  4. Znám-li tobě seraf v lidském těle, (František Sušil)
  5. Stříbro a zlato. (František Sušil)
  6. 3. Mocně svatá oučinkuje víra (František Jaroslav Vacek)
  7. 30. Právem se lid od přírody učí, (František Sušil)
  8. 8. Náděje. (František Sušil)
  9. 76. Pobudka. (František Sušil)
  10. 167. Znášli skrytý přetajemný tepot (František Sušil)