76. Pobudka.

František Sušil

Buď tvé ňádro věží, v níž zvon napořáde se hourá, Jenž ke chvále Boží veškery zůve světy. Buď tvé ňádro mořem, ve kterém zlé žádby zanikly, Odkud cnot věčných perly pořáde plynou. Buď tvé ňádro řekou, v níž krásný kraj se zrcadlí, A z trosků tvých vad všechna zapadla stopa. Buď duch tvůj listem, na kterémž jen pravda se písmy Nesmazanými a s ní náděje, láska značí, Buď tvá vůle rolí, z níž všecka vymítěna koukol, A kdež síje Boží v rozkvětu roste čilém. Buď tvé vnitro hrobem, v němž pohřbena veškera křivda, A kdež jen spanilé dobroty růže kvetou. Buď tvé srdce lyrou, na kterou když hráti započneš, Hned kamení různé v chrám samoděk se staví. Tak se staneš hvězdou, jenž v jasném blesku za obzor Zemský ve hlubinách slastně zapadne nebes.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

420. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  2. Nepromluvné přírodě ty knězem (František Sušil)
  3. 32. Zvonění. (František Sušil)
  4. TĚM, KDOŽ NEVĚŘÍ. (František Kyselý)
  5. 2. Pěj jen dále, pěj jen moje duše, (František Sušil)
  6. VII. Vysoce učenému pánu Josefu Jungmannovi, (Jan Pravoslav Koubek)
  7. Samota. (František Sušil)
  8. 150. Slávy’s nabyl po hlučivém světě, (František Sušil)
  9. 83. Ráj. (František Sušil)
  10. 8. Náděje. (František Sušil)