V apeninských kolibách,
Tam mnich bloudí v pochybách,
Kdež má najíť přízně
Pro velké své trýzně?
Chodí sem a chodí tam,
Svět mu změněn v mam a klam,
Blankyt se mu kalí,
Tmou se mu den halí.
„Ach můj Bože rozmilý,
Tmy hruď moji okryly.
Uděl, ať již zbudu
Toho zlého trudu.“
A tu jakby omámen
Sedá sobě na kámen;
Leč se opět zmoha
Prosí znova Boha.
An tak mysl pozdvíhá,
Záře se mu namíhá,
Jak když prosvit blesku
Svitne v tmavou stezku.
„Půjdu já v tu zahradu
K Egídovi o radu,
On jest přítel Páně,
On dá lék mé ráně.“
I jde k němu ve chvatu
Maje mysl projatu;
A již u vrat stojí,
Volať se však bojí.
Egíd kvíti pořádá,
Myšlénky v nich pokládá,
Ducha jeho zraky
Zří v nich Boží znaky.
Kdy tvá bělost, lílije,
V srdcích se nám rozvije?
A kdy Boží láska,
Tvoje, růže, hláska?
Tak si smutně povídá,
A se maně ohlídá;
A tu mnicha spatře
Volá: Vítej bratře.
Vítej mi v té závěti!
Však proč tě zřím truchleti?
Co tvou zbožnou duši
Takým trudem kruší?
„Zbaven jsa všech Božích rad
Přicházím sem ve tvůj sad,
Duchovní mne nouze
Zbádá prouz a prouze.
Hrudi mojí nelibá
Zmocnila se pochyba,
Zda máť nebes krále
Pannou byla stále.“
Smutně dí a povzlyká,
Žalost jeho velika;
K zemi sklopě oči
Studem nazpět kročí.
Egíd nad tím rozbolem
Vzhárá svatým plápolem,
V strast se jeho topí,
Pak hůl jeho chopí.
A hůl vtekna do země
Praví jemu v dojemě:
Dřív než porodila,
Pannou čistou byla.
Kde hůl byla vteknuta,
Lílije tam klenutá
V bělostkvělém jase
Mocně rozvila se.
Vtýká hůl v zem na novo
A dí opět proslovo:
Při porodu Christa
Byla panna čistá.
Kde hůl byla vteknuta,
Lílije tam klenutá
V bělostkvělém jase
Rozvila se zase.
Vtýká v zem hůl po třetí
A dí v novém roznětí:
Po porodu Slova
Čistotu vždy chová.
Kde hůl byla vteknuta,
Lílije tam klenutá
V bělostkvoucím jase
Opět rozvila se.
Mnich zře kvítků rozvití,
Plyne v svatém rozčití,
A hned s tváří jasnou
Pěje píseň hlasnou:
Ó nechť všecka nebesa
Semnou se již rozplesá,
Že tě mohu, Máti,
Věčnou pannou zváti.
O ty panno přesvatá,
Jak jest hruď má projata!
O ty svrchovanou
Po věky jsi pannou.
Mine již mě všechen trud,
An jest vyšel z mysli blud,
Již buď věkostálá
Pánu vzdána chvála.