30. Právem se lid od přírody učí,

František Sušil

Právem se lid od přírody učí, Moudrosti to božská mistryně, Jenž co mátě v světa cizině Ducha béře k chovu do náručí. Ve přírodě moudrosti strom pučí, V ní se leskne pravdy svatyně, Proudy bláhy jako v bystřině Od ní k lidstvu tokem valným hlučí. Takto svět ten převeškeren hlásá. Leč zda celým z toho právem jásá? Příroda stín Božího jest roucha. Z oděvuliž plyne lidstvu spása? Moudrý člověk na řeč Boží slouchá, Tou se jenom kojí duše toucha.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

62. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Což mi pravíš, že znáš dobře Boha, (František Sušil)
  2. Za dob našich k mudrctví se hlásí (František Sušil)
  3. XXVII. Zmatenosť. (František Matouš Klácel)
  4. S pokorou vždy šlakuj Páně stopy, (František Sušil)
  5. VI. TOUHA PO NEBI. (Jaroslav Vrchlický)
  6. 55. Christus jenom člověčenstvu stačí, (František Sušil)
  7. Příroda je převýborná kníha, (František Sušil)
  8. 37. Toť kněz Páně! Jak mu svatá říza (František Sušil)
  9. Tré hlasů. (Vilém Ambrož)
  10. 42. Maria. (František Sušil)