Ruče v boj, vy bojovníci Krista,
déle v svět ať blud se nemetá;
z boje sláva věčná vykvetá,
nestateč – svůj vlastní hrob si chystá.
Statných církev Boží želá branců,
aby zmlkl soků víry jek,
zpupný aby utlumil se vztek
nedozralých svaté víry hanců.
Víry světlo ku výšinám spásy
vede z choré světa temnoty,
vírou jenom světa zámoty
v nedostihlé rozvinou se krásy.
Svornou buďme tedy vezdy družbou,
ať nás soků nepřehluší jas,
spása lidstva naší budiž tužbou,
naším heslem budiž: víry hlas!
Klamný svět več naději svou skládá?
V slabý um a smyslů lahody;
od nich pravé čeká svobody –
však jen zhoubné sítě sobě spřádá.
Kdo se pravé Krista víry zhostí,
u Boha kdo neždá ochrany,
tomu rozum nedá obrany
proti matné ducha zoufalosti.
S hůry jen, kde božská vládne ruka,
Pramoudrosť kde světům vévodí,
ztad se lidské plémě obrodí,
ztad jen léky pro lidská jsou muka.
Svornou buďme tedy vezdy družbou,
z mátohy ať země okřeje,
spása lidstva naší budiž tužbou,
heslem buď: hlas svaté naděje!
Z naděje a víry – láska pučí,
láskou zbude země trampoty;
leč kde nevykvétá ze ctnoty,
marně lidumilnosť světem hlučí.
Že lid klesá v bídu, do chudoby,
často klamný pláče lidumil,
sám však nepomáhá dle svých sil,
lakotně jen sobě všechno sobí.
Pravou lásku – láska k Bohu plodí;
ta-li komu v hrudi plápolá,
planá slova nikdy nevolá,
činem spasným lidstvo vysvobodí.
Svornou buďme tedy vezdy družbou,
ať nás bláhy doba nemine,
spása lidstva naší budiž tužbou,
heslem buď: hlas lásky účinné.