Povzdech.

E. Antonowicz

Jak marné světské touhy, jak vetchá světa česť! To přelud, klam je pouhý, to jitřní pára jesť. A bouře vyhrnou se, a zmizí přelud ten; a páry rozplynou se, jak slunce vyjde v den. Tak všecko, všecko hyne, co svět svým nazývá; a dále žitím plyne: vzpomínka truchlivá. Jen tré se nezavírá do času závějí: to svatá jesti víra a láska s nadějí. Všemocný králů Králi, ty city v prsa vlej a zápal pro ně stálý nám v duši zachovej, a dej, ať po tvém slovu se obrací náš sluch, a znovu jen a znovu po Kristu žízní duch. Ó, veď nás cestou cnosti, řiď, spravuj srdce nám, abychom, viny prosti, v nadhvězdný vešli chrám, by v hymnus nekonečný i náš se vmísil hlas – Ó Bože věkověčný, ty slyš a vyslyš nás!

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

116. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tré hlasů. (Vilém Ambrož)
  2. VI. TOUHA PO NEBI. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Samota. (František Sušil)
  4. 70. Neuzavírejte srdcí. (František Zdobnický)
  5. 210. V pokladech nehledej jediné štěstí, (Eduard Just)
  6. Modlitba učitele. (Václav Antonín Crha)
  7. 42. Maria. (František Sušil)
  8. S pokorou vždy šlakuj Páně stopy, (František Sušil)
  9. Eliáši, jenž jsi na přemnoze, (František Sušil)
  10. 150. Slávy’s nabyl po hlučivém světě, (František Sušil)