Povzdech.
Jak marné světské touhy,
jak vetchá světa česť!
To přelud, klam je pouhý,
to jitřní pára jesť.
A bouře vyhrnou se,
a zmizí přelud ten;
a páry rozplynou se,
jak slunce vyjde v den.
Tak všecko, všecko hyne,
co svět svým nazývá;
a dále žitím plyne:
vzpomínka truchlivá.
Jen tré se nezavírá
do času závějí:
to svatá jesti víra
a láska s nadějí.
40
Všemocný králů Králi,
ty city v prsa vlej
a zápal pro ně stálý
nám v duši zachovej,
a dej, ať po tvém slovu
se obrací náš sluch,
a znovu jen a znovu
po Kristu žízní duch.
Ó, veď nás cestou cnosti,
řiď, spravuj srdce nám,
abychom, viny prosti,
v nadhvězdný vešli chrám,
by v hymnus nekonečný
i náš se vmísil hlas –
Ó Bože věkověčný,
ty slyš a vyslyš nás!
41