Tré hlasů.

Vilém Ambrož

Tré hlasů.
I. I.
Ruče v boj, vy bojovníci Krista, déle v svět ať blud se nemetá; z boje sláva věčná vykvetá, nestateč – svůj vlastní hrob si chystá.
Statných církev Boží želá branců, aby zmlkl soků víry jek, zpupný aby utlumil se vztek nedozralých svaté víry hanců. Víry světlo ku výšinám spásy vede z choré světa temnoty, vírou jenom světa zámoty v nedostihlé rozvinou se krásy. Svornou buďme tedy vezdy družbou, ať nás soků nepřehluší jas, spása lidstva naší budiž tužbou, naším heslem budiž: víry hlas!
II. II.
Klamný svět več naději svou skládá? V slabý um a smyslů lahody; od nich pravé čeká svobody – však jen zhoubné sítě sobě spřádá.
Kdo se pravé Krista víry zhostí, u Boha kdo neždá ochrany, tomu rozum nedá obrany proti matné ducha zoufalosti. 41 S hůry jen, kde božská vládne ruka, Pramoudrosť kde světům vévodí, ztad se lidské plémě obrodí, ztad jen léky pro lidská jsou muka. Svornou buďme tedy vezdy družbou, z mátohy ať země okřeje, spása lidstva naší budiž tužbou, heslem buď: hlas svaté naděje!
III. III.
Z naděje a víry – láska pučí, láskou zbude země trampoty; leč kde nevykvétá ze ctnoty, marně lidumilnosť světem hlučí.
Že lid klesá v bídu, do chudoby, často klamný pláče lidumil, sám však nepomáhá dle svých sil, lakotně jen sobě všechno sobí. Pravou lásku – láska k Bohu plodí; ta-li komu v hrudi plápolá, planá slova nikdy nevolá, činem spasným lidstvo vysvobodí. Svornou buďme tedy vezdy družbou, ať nás bláhy doba nemine, spása lidstva naší budiž tužbou, heslem buď: hlas lásky účinné. 42