Věnec.

Vilém Ambrož

Věnec.
Znám já slávověnce ze zahrady Boží, v témě oslavence Bůh je v ráji vloží. V nich se vonné růže vnadou rajskou pojí, poupěti však lůže svorně obě strojí. Jedna bělostkvoucí, prosta všeho kalu, druhá rudožhoucí božském ve zápalu. Mezi nimi ladné poupě zelená se, poupě neuvadne, v jaré stkví se kráse. Bílá růže jesti čistá v Boha „víra;“víra“; víra dráhu klestí k Tvůrci všehomíra. Růže ohněm vzňatá božskou značí „lásku;“lásku“; splétá láska svatá Tvůrce s tvorem pásku. 55 Poupě v růží středu „naděje“ znak spasné; v hoři dává stredu, ve tmách nevyhasne. Naděj’, lásku, víru ve hrudi kdo chová, tomu věnce míru božská ruka snová.