Kvítí ledové.

Vilém Ambrož

Kvítí ledové.
Krásno, ladno – ledové to kvítí, jakéž zima divně vytvoří; v krásu jeho duch se ponoří, čarovným kdy leskem jasně svítí. Než ten led mé srdce neroznítí, žalně jenom se mnou hovoří – však hruď mocným plamem zahoří, vonným, květným sadem mám-li jíti. Tak i věda mrazným kvítkem jesti, pak-li rozum chladný jen ji pěstí bez průvodní hvězdy, bez Boha; nedá vůně, srdce nerozhřívá, jí jen vzniká duše mátoha, jež se leskem klamným přiodívá. 63