Pomněnka.

Vilém Ambrož

Pomněnka.
U potůčka, u pokraje kvete pomněnka, kolem ní si mile hraje bystrá voděnka. Pádí vlnka divým tokemtokem, v cizou pluje dál, za ní zírá snivým okem nezabudky žal. Tak i dětství dnové plynou jako vlny chvat, luzní jeho snové hynou – škoda jejich vnad. Ze všech sladkých snů mi zbyla jenom zpomínka – kéž by se mi navrátila chvíle jedinká! – 59