Vzkříšení.

Vilém Ambrož

Vzkříšení.
Opustil anděl věčné nebes stánky, zvěstoval zemi slavné radovánky. Posel to Boží všemu tvorstvu hlásá: Z hrobu vstal Kristus, všehomíra spása! Povstaltě vítěz, v rukou prapor skvostný, přemohl ďábla, zlomil smrti ostny. Z rukou a nohou, z otevřena boku prýští se záře milostného toku. Nenechán v rově, Spravedlivý Páně, zjásalo nebe, plesá zemská pláně. Přilétlo jaro v milodechém vánku, povstala země ze zimního spánku. Co bylo vkuto smrtných do okovů, k životu vstává, život dýše znovu. Vznáší se skřivan s písní v nebes kraje, v hájině potok milou hudbu hraje. V lučinách šepcí přetajemné hlásky – modlitba tichá skromné sedmikrásky. A co to ptactvo slavným hymnem jásá, a co ta voda šumnou vlnou hlásá, kvítko co šepce v blahodatné tušetuše, hluboko vniká do člověka duše. 104 Pukají ledy, hoří plamen lásky, pouta se mění v blahé s Bohem pásky. Daleko prchá hříchu zloba kletá, v srdci pak volném ctnosti kvítko zkvétá. – Povstaniž v srdci, Pane Jezu Kriste, ať znikne duše hříšná zkázy jisté. Ať jednou vzlétne z pozemského dolu do vlasti věčné, rajských do údolů! 105