Slzy matčiny.

Vilém Ambrož

Slzy matčiny.
Tam v malé chýžce poupěti sen milý víčka klopí, a slzy z očí matčiných mu něžná líčka kropí. Ty slzy z líček dítěte ret andělský jen stírá, a se rtů strážných andělů je nebe odebírá. A v tiché noci májové, kdy hvězdy jasně svítí, ty slzy s nebe padají a zdobí jarní kvítí. Kde v sadu kvítků poupata se snivě k zemi kloní, tu na hlavinku skloněnou jim nebe rosu roní. Již vím, proč vezdy miluje to kvítí každé dítko: matčiny slzy zdobily i dítka tvář i kvítko! 48