V přírodě.

V přírodě.
Mocný Bože, Tvůrce všehomíra, na nějž cherub hledem žasným zírá, z prachu země zdvíhá zraky svoje k Tobě prachu syn! Nehleď jeho vin – přijmiž v oběť lásky jeho znoje! Jako slunci květina se klání, jako k moři spěje toků voda, tak jen v Tobě duše bohorodá hledá klidu, najde blahé stání. K Tobě spěji – však co vázne noha? Proč se lekám blažené té pouti? Proč jen váhám v nebes kraje plouti, patřit ve tvář věkověčna Boha? – Ach, vždyť nelze lidské nestateči božskou stať zříť v časném putováníputování, jenom odlesk z nebeských to bání značí věčnou krásu pozdálečí. A ten lesk, jejž božská ruka snová, mocným žehem ve všem tvorstvu plane, dech to Boží veškerenstvem vane, přírody jej tajné lůno chová. Odhal, Bože, převelebné taje, přírody jež kryjí svatostany; 27 veď mne šíré světa ve prostrany, by mne oslonil jas s nebes kraje! Ó, dej patřiť tvorstva divy tvoru, pro nějž mocnosť Tvá svět všechen zděla! Dej, by věkoslávu hlasně pěla duše vděčná světa po oboru! Ve hlubiny moudrosti Tvé věčné, v slávu všemocnosti nekonečné, jakou hlásá tvorstvo všehomíra – hlediž duše má! BožeBože, milosť Tvá budiž hvězdou mi a svatá víra! 28