Naše zbraň.

Vilém Ambrož

Naše zbraň.
K boji vzhůru, kdo jste Kristu věrní, vždyť nás mocný Páně volá hlas; v boji oddělí se lícoměrní, od koukolu odloučí se klas. A my klasem chceme býti rodným, vůli pevnou naše kryje hruď, a ta vůle činům blahoplodným, slávě církve věnována buď! Dvojí zřím tu tábor proti sobě: ďábel zde, tam Kristus vévodí; onen zhoubu metá v kruté zlobě, Kristem k životu se lidstvo obrodí. Naším mečem víra jesti spasná, soka zbraní – lesť a podlý klam; Kristus naděje jest hvězda jasná, jež nás vede slávy k výšinám. Věda naším štítem budiž pevným, v ctnotě naše budiž oruží, proti tajným útokům a zjevným svornosť nás i láska otuží! Byť i krušní svíraly nás dnové, nechať krev se z mnohých řine ran, 43 aj! vždyť z rány símě vzroste nové, naše stesky zhojí nebes Pán! Nechať mní, že rány máme smrtné, nechať slabou Krista církev zvou: říši bludu krátká doba zvrtne, církev pekel brány nezmohou! 44