Jitro.

Vilém Ambrož

Jitro.
Jasnou jitřenka již rudne září, aj, toť příchod slunce zvěstuje! Tvorstvo, které Pán Bůh pěstuje, s vyjasněnou probouzí se tváří. Na blízku, v dáli Boha vše chválí, oběť mu přináší za nový den: Květ – vonné dechy, slavík své vzdechy, potůček hrčí mu ku slávě jen. Kvítko mu v očičku věnuje slzičku, písní se ozývá hájek i les; vody a skály moc jeho chválí – jeden vše souzvuk a jeden jen ples. Zlaté slunce pozlacuje pláně, ranní hvězdy zhasnul jasný kmit, zvonek cinká, kleká zbožný lid, z úst mu pozdrav line: Anděl Páně! 60