Dítko.

Vilém Ambrož

Dítko.
Z tvých očí září nevina, tvou slastí dobrý Bůh; ctnosť touha tvá jest jediná, ty hříchu neznáš dluh. Kol rtíků pochoť blahostná, neb čistý jich je prah, a líčka tvoje mladostná aj, růží zdobí nach. I anděl s nebe sestoupil, jenž tvůj vždy střeže krok, by v svatyni se nevloupil snad blaha tvého sok. A nežije-li také v nás tvá, dítko, podoba, tu nedá se – toť Pána hlas – nám rajská ozdoba. Aj dítko, zřím-li na tebe, jsa vzdálen neviny, jak zatoužím tu do nebe, ach – dalek otčiny! 49